Ladybirds

Začínat tento článek opět tím, že to hrozně uteklo je už zbytečné. Ano, uteklo to :-) Neskutečně. Když tento článek píšu, holky už mají 2 měsíce po svých narozeninkách, právě jsme společně prožili Vánoce a to i s naším novým členem rodiny Kubíčkem, který má už skoro 3 měsíce. Milá Adélko, den kdy jsem tě poprvé držela v náručí si pamatuji jako dnes. Bylas takový maličký skřítek. Vyrostla z tebe za tu dobu taková svéhlavá princezna. Naučila ses říkat nám, jak nás máš ráda. I my tě máme rádi kočičko, milujeme tě. I přes veškeré tvé emoční výbuchy, jaké poslední měsíce prožíváš. Je to pro tebe velká změna, že je tu někdo další s kým se musíš o mě dělit. Ale věřím že to spolu zvládneme. Jak často mi teď říkáš:"Jsme kámošky, viď maminko."  Ano Adélko, jsem tvoje kámoška a doufám, že NAVŽDY budu!! Milá Elenko, ten den kdy jsem tě poprvé uviděla si pamatuji jako dnes. Bylas tak jiná, než tvoje sestřička Adélka a přitom jste si tak podobné. Rostly a vyvíjely

Jak už název článku napovídá, rozrostli jsme se o jednoho člena naší už tak větší rodinky. Koncem října do naší party přibyl malý drobeček se jménem Jakoubek. Kubíček se narodil jako 3300gramový uzlíček štěstí a dlouhý 49cm. Holky mají nového parťáka. Jsme ve fázi zvykání si na sebe a zkloubení našich starých zajetých aktivit s těmi novými. Další novinkou o které jsem se ještě taky nezmiňovala je, že holky šly v září poprvé do školky. K tomu chystám napsat samotný článek. Mám v hlavě tolik věcí, které chci na blog na psat, že jsem si říkala: "Holka, už se rozhoupej a začni něco psát, nebo to ani všechno nesepíšeš a rovnou to zapomeneš." Jako u holek jsem si už v porodnici napsala, jak probíhal porod. :-) Byl jedním slovem KRÁSNEJ. Rodila sem přirozeně (holky se narodily císařským řezem), tak jak sem si přála, vyzkoušet si to jinak než poprvé. No a víc si asi nechám pro ten samotný článek o porodu. A ještě památeční fotečku :-)

Pro naši letošní dovolenou jsme si vybrali moře. A protože jsme se děsili představy trávit spousty hodin na cestě s dvěmi malými dětmi v autě, zvolili jsme Baltské moře na polské straně.  Cesta nám trvala včetně hodinové kolony u Štětína dohromady 7,5 hodiny. I přes to, že mapy.cz hlásily optimisticky něco kolem 5,5 hodin čisté jízdy. Zastávky jsme měli tři, dvě v Německu a jednu v Polsku. Rozdíl byl markantní. Po německé dálnici se jede skvěle, řidiči jsou ohleduplní a opravdu dodržují rychlostní omezení. Poláci jsou v dodržování povolené rychlosti trošku jako Češi. Asi si to dovedete představit :-) Okolí ubytování Apartma Deluxe Ubytovaní jsme našli přes booking.com ve městečku Miedzyzdroje - apartmán v Dom Gościnny Marzena. Podle fotek vypadalo ubytování velice dobře a skutečnost byla ještě o dost lepší.Všichni jsme byli spokojení včetně holek, ty hlavně proto že kolem ubytování byli různé figurky - trpaslíci a zvířátka, které musely pokaždé, když jsme šli kolem vždy

Ano, už je to tak 2 roky od narození mých holčiček. Přesně 730,484398 dní, kdy jsem poprvé spatřila a mohla se pokochat pohledem na moje princezny. Na život, který se utvářel uvnitř mě 4536 hodin. Naprosto netuším, kam se ten čas s nimi poděl....pamatuji si, jak jsme byli v porodnici 7 dní. Mě to připadalo nekonečné a zároveň jsem se domů bála. Netušila jsem, co mě čeká. Jak to vše zvládneme. Pak jsme byly najednou doma, kojím, přebaluji, uspávám, kojím, přebaluji, uspávám. Zajdu na očkování a kontrolu, kojím, přebaluji a uspávám. A najednou slaví holky rok. Tak jak rychle utekl první rok, ten druhý utekl ještě rychleji. A to už jsem krom kojení, přebalování a uspávání dělala i další věci. Nehledě na to, co se zvládly naučit Adélka s Elenkou. Pás koníčky, přetáčet se, stavět se na čtyři, sedět, postavit se, chodit, jíst a pít, používat nočník a projevovat se jinak než jen pláčem, tím myslím že začaly pomalu mluvit. Na spoustě těchto činností, budou pracovat ještě mnoho let. Na někt

Dalším místem, které jsme chtěli v Horním Rakousku naštívit bylo město, které se nachází na seznamu světového dědictví UNESCO. Je jím město Hallstatt. Na tento výlet jsme vyrazili celkem brzo, čekala nás asi dvouhodinová cesta a tak jsme nechtěli nechat nic náhodě. Navíc jsme očekávali velký nával výletníků. A jak se ukázalo, nemílili jsme se. Hned po průjezdu tunelem, kterým se dostanete přímo do centra Hallstattu jsme zjistili, že moc volných míst k parkování už zde není. Zaparkovali jsme na parkovišti P2, které se nachází blízko lanovce. Lanovkou jsme vyjeli na vrchol Solné hory a šli se podívat na vyhlídku Welterbeblick. Stála zde fronta lidí, pokochali jsme se a fotku jsme si udělali opodál. Pak jsme vyrazili směr solné doly. Věděli jsme, že s holčičkama dovnitř na prohlídku nemůžeme, takže jsme se jen tak potloukali a kochali krajinou kolem nás. Do solných dolů mohou děti od 4 let. Důvodem bude podle nás pohyb mezi patry samotného dolu, který je zajištěn pomocí takových tobogá

Holkám zvýšená teplota přetrvávala a tak jsme zvolili oddechový den. Ráno jsme zajeli do Scharnsteinu, kde jsme objevili moc hezké velké hřiště. Chvilku jsme se s holkama zastavili pak jsme se prošli a jeli zpět do našeho ubytování. Kde jsem uvařila oběd a holky šli spinkat. Holkám se tato obrovská klouzačka moc líbila. Teplota holkám klesla a tak jsme kolem půl 4 odpoledne vyrazili do města Traunkirchen. Trefili jsme se zrovna do dopravní špičky, takže cesta trvala déle než jsme si představovali. Odměnou nám potom bylo krásné městečko. Velice nás překvapilo a dovolím si říct, že mě chytlo za srdce. Ten výhled na hory, jezero a možnost koupat se. Jako na potvoru jsme si nevzali plavky, takže jsme šli do vody jen po nohy a holky se cachtali na břehu. Od toho dne jsme měli plavky včetně ručníku jako povinnou výbavu v autě. :-) Parkoviště zde bylo placené, ale od 6 hodin se už neplatilo. Takže kdo šetří na parkovném, zastavte se tu až po 6. Ještě něco k zajímavostem a památkám